Sezona 2018!!!

56842859_531683917358697_8658622427711930368_n

Ahoj všichni, co nějákým způsobem čtete nebo jste narazili na tento web. Po krizovém roce mé kariéry jsem se rozhodla, že budu a chci pokračovat a vrátit se zpět na vrchol.

Prvních pár slov k tomu, co vše se odehrálo v roce 2018. Víte, já ani vlastně pořádně nevím, co se se mnou stalo. Přes zimu jsem tvrdě dřela a první závod v březnu dopadl velice špatně. Dojela jsem poslední na závodech světového poháru v Africe v kategorii U23. Měl to být můj rok, poslední v kategorii U23 a najednou jsem byla poslední. Tento start mě hodně srazil na kolena. Usoudila jsem, že je to mou váhou. Měla jsem 67kg a během měsíce jsem zhubla 5kg. Měla jsem nastavenou lowcarb dietu a nejedla skoro nic. Po měsíci jsem jela první ČP a byla 3. celkově. Byla jsem nadčená, ale pak začalo peklo. Byla jsem od konce dubna strašně unavená, pořád jsem spala a neměla na nic ani pomyšlení. Bylo to horší a horší a tak jsem začala zase normálně jíst, ale jak bylo tělo nastavené ve velkém tréninku a zápřahu nedostávat nic a teď má vše, tak jsem zase přibrala těch 5kg zpět. Byla jsem z toho docela špatná a nastavila si, že přece s tím nemůžu vyjet kopec. Do toho jsem měla velké zdravotní problémy s kolenem, potom zub, nakonec antibiotika. Vše skončilo začátkem srpna, kdy jsem na akademickém MS v Portugalsku řekla doooost!!!  Kolo jsem nechtěla vidět a nevěděla jsem, jestli se ještě někdy na něj vrátím.

Asi po měsíci nic nedělání, jsem se rozhodla, že to ještě nechci vzdát a že svůj stav začnu řešit. Úplně jsem se odstřihla od sociálních sítí a začala od nuly. První bylo koleno, které mě bolelo od závodu SP v Albstadu, kde jsem asi  8krát spadla. To dopadlo, jak jinak, než operací v půlce října. Než jsem šla na operaci, řešila jsem s lékaři mojí stravu a výsledky krve, které byly opravdu šílené. Operaci jsem měla 15. 10. 2018 a protože to byla už 4 operace kolene a to mi je teprve 23let, rekonvalescence trvá dodnes a ještě nějakou dobu potrvá. Myslím, že koleno mě přestane bolet až budu mít to umělé, ale s tím už jsem se srovnala. V období od října do ledna jsem taky psala bakalářku a udělala v lednu státnice, takže aspoň jsem se to období nenudila, ale čas na sport jsem moc neměla. Opravdu jsem chodila jen na zdravotní cvičení a plavání, občas jsem se objevila v posilovně, kde jsem dělala cviční na vrchní polovinu těla. Nicméně jsem si do konce ledna vyřešila všechny potřebné věci, abych začátkem února mohla začít svou cestu zpět na vrchol od bodu NULA.

Takže 1. 2. 2019, v den narozenin, jsem se rozhodla, že opět začnu postupovat ke svým dětským snům, stát se vrcholovým sportovcem. Ovšem s odlišnou vizí než tomu bylo do 1. 2. 2019!

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

„Člověk, který nikdy neplakal nežil opravdový život!“ Jan Werich